10 let založení Potravinové banky

10 let Potravinové banky Pardubice: „Dostali jsme se doslova z nuly na sto“, říká předsedkyně Blanka Vopařilová

Potravinová banka Pardubice svou činností a spoluprací s 80 partnerskými organizacemi za pomocí svých 12 zaměstnanců v průběhu 10 let zachránila a rozdala statisíce kilogramů jídla, průběžně naplňuje 3 sklady potravin, zásobuje 22 výdejen a pomohla desetitisícům obdarovaných potřebných.

Potraviny banka získává od potravinových řetězců, z potravinových sbírek, evropského programu potravinové a materiální pomoci, ale také od pěstitelů, producentů a jednotlivců. „Získané potraviny a základní materiální pomoc putuje prostřednictvím naší potravinové banky přímo do odběratelských organizací, které pomáhají například opuštěným seniorům, rodičům samoživitelům, rodinám v krizi, lidem bez domova či lidem s psychickým a tělesným postižením,“ říká Blanka Vopařilová a dodává: „Většina potravin je určena k rychlé spotřebě, má uplynulou dobou minimální trvanlivosti, poškozený obal nebo špatné označení. Tím, že je zachráníme, neskončí na skládce nebo ve spalovně.“

Rozhovor s Blankou Vopařilovou, předsedkyní Potravinové banky Pardubice

Přijímáte potraviny od dodavatelů, skladujete, rozdělujete a rozvážíte, budujete skladovací prostory, napojujete partnerské organizace. Co bylo na začátku?

Původně jsme banku chtěli provozovat „komorně“ jen pro klienty naší Oblastní charity Nové Hrady a začínali jsme tak, že potraviny jsme sváželi jen pro nás. Měli jsme takovou malou „mini banku“.

Protože náš region je rozsáhlý – naše charita spolupracuje s více než 120 městy a obcemi – brzy se na nás začaly obracet i jiné organizace, které pracují s potřebnými, proto jsme se zapojili do Federace potravinových bank a zavázali se svoji činnost provozovat na území celého Pardubického kraje.

Díky přijetí Českou federací potravinách bank jsme dostali možnost zažádat o nějaké peníze na náš další rozvoj a začali jsme se poohlížet po dalších skladovacích prostorách.

Časem jsme si sáhli na větší peníze z MZe a OPŽP. Uvědomila jsem si, jak obrovskou dynamikou vývoje jsme prošli. V roce 2015 jsme měli jednoho zaměstnance, dnes jich máme 12 na různé typy úvazků. Za 10 uplynulých let jsme prošli neskutečně rychlý rozvoj a dostali jsme se doslova jak se říká „z nuly na sto“. Každý rok jsme řešili nějakou investiční záležitost, která přináší spoustu starostí.

Takže jste začali rozšiřovat a budovat sklady?

Jeden jsme už měli, byl to malý sklad. Proto jsme v Chotovicích, kde sídlí naše banka, v roce 2018 koupili budovu bývalé jídelny a jeden rok jsme ji opravili zevnitř, druhý rok zvenku. Za další rok jsme koupili halu v Dražkovicích a scénář oprav se opakoval. Teď chystáme další investiční projekt, kdy plánujeme tuto budovu dokončit celou a opravit první patro. No a samozřejmě provozujeme i potřebný vozový park. V roce 2018 jsme koupili první auto s „chlaďákem“ a pilotovali jsme svoz těchto potravin, které standardně předtím v obchodním řetězci vyhazovali a všechno to šlo do kontejneru na jednu hromadu.

Krédem potravinové banky je „nakrm chudé a zachraň jídlo“, a právě k záchraně jídla se vám živě vybavuje nejedna vzpomínka….

Vzpomínám na to, když jsem v roce 2018 přišla do nejmenovaného marketu a tam mě pan ředitel vzal do sklepa, kde bylo 10 takových velkých černých kontejnerů s přebytky. Bylo to v červenci, bylo asi 35 stupňů a už to začínalo kvasit. A já jsem viděla, o jakou potravinu tam jdeme jako banka bojovat. Od té doby se i zástupci velkých obchodních řetězců významně posunuli, takže pro ně i pro nás má i velký smysl výchova lidí, kteří s tou potravinou pracují v daném obchodě. Výsledkem je, že ty obchody mají dnes diametrálně jiný pohled na pomoc potravinových bank.

Pracujete s potravinami. To musíte být pod přísným dohledem?

My jsme vlastně takový klasický potravinářský podnik. Máme registraci na Státní veterinární správě, na hygieně, SZPI. Musíme dodržovat nařízené postupy a podléháme řadě kontrol. U každé potraviny, kterou dostaneme, musíme dodržovat teplotní řetězec a cestu té potraviny od dodavatele po odběratele. Kontrolorům musíme doložit, kde jsme potravinu získali, jak se v čase skladovala a kdo ji dostal, jaká odběratelská organizace. Například, když se jedná o maso, musíme dodržovat chladicí a mrazící procesy zapisovat teploty, uklízet, deratizovat, zkrátka vše dělat jako výrobce.

Kdo to platí?

Provoz potravinové banky největší částkou financuje ministerstvo zemědělství prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Není to jen tak, musíme se zavázat k určitému množství potravin, které zachráníme.

Co jsou zachráněné potraviny?

Máme dva typy potravin. Potraviny zachráněné podle par 11 příslušného zákona o potravinových výrobcích. Jedná se o potraviny, které by někdo vyhodil, které by zlikvidoval. Ať už je to potravinový řetězec, nebo zemědělec, který by je už neprodal. Dalším typem jsou potraviny, které získáváme ze sbírek od dárců a z mezinárodních darů.

A pro vás je to dobrá potravina?

Pro nás je to luxusní, protože je to třeba okurka, která je křivá. Standard dnešního kupujícího, tedy jeho nároku na to, jak má okurka či mrkev vypadat, je vysoký. Spotřebitel nakupuje očima. Prodejce sice v určité fázi zboží zlevní, ale nechce jít pod určitou cenovou úroveň, tak zboží dá potravinové bance.

My jsme začali ty potraviny svážet, napojili jsme se na dodavatele a partnerské organizace a vlastně jsme se spolu všichni učili pracovat. V příslušném zákoně je dané, že prodejce nám musí dát čas na rozdání potravin, které mají datum spotřeby do 48 hodin. Poté, co nám potravinu nabídne, se my jako banka rozhodneme, jestli máme provozní kapacitu ji přijmout a někomu dát. To znamená ihned oslovit partnerské organizace a dopravit jim to. A musíme to stihnout do 24 hodin, protože dalších 24 hodin musíme dát tomu koncovému spotřebiteli na to, aby ji snědl.

A vy hned víte, kam dodávka poputuje?

Naše činnost začíná každé ráno ve skladu potravinové banky, kde se sjedou řidiči, z nichž každý se svou svěřenou dodávkou obsluhuje určitý terén. Naloží si do auta ze skladu trvanlivé potraviny – to je ten typ potravin, které získáváme ze sbírek od dárců a z mezinárodních darů. V krabicích, tzv. „banánovkách“, máme předem nachystané mixy produktů a každý řidič už ví, kam s nimi pojede. Má rozpis a po cestě ještě sváží potraviny typu „fresh“. Je zároveň dispečerem – cestou obvolává partnerské organizace a předává jim tyto čerstvé potraviny pro konečného odběratele. Do skladu v Chotovicích musí přijet prázdný. Po návratu auto uklidí a druhý den ráno jede znovu.

Vaším partnerem tedy nejsou koneční spotřebitelé?

Našimi partnery jsou odběratelské organizace, v současné době jich máme mezi 80 až 90. Takovým klasickým odběratelem jsou třeba charity, OSPOD, farnosti, MASky (Místní akční skupiny), SAS (Sociálně aktivizační služby) a další. To jsou organizace, jejichž pracovníci dále pracují s cílovou skupinou potřebných a dělají ještě tu sociální práci s potřebnými.

Takže nejde „jen“ o jídlo?

Sociální pracovníci partnerů, které jsem vyjmenovala, jsou lidé, kteří se o potřebné rodiny soustavně starají. Jejich práce spočívá v tom, aby potřebné nevedli slepou uličkou a „nekazili“ je tím, že jim darujeme jídlo. Protože jsem ředitelka charity, a tedy partner naší potravinové banky, tak to všechno dobře znám. V celém tom procesu nejde „jen“ o to, abychom nakrmili potřebné, ale aby ruku v ruce s touto pomocí šel i rozvoj kompetencí obdarovaných. Například maminku malých dětí, která je bez prostředků a které takto pomáháme, vedou sociální pracovníci k práci s rodinným rozpočtem a plánování. Vyčíslíme hodnotu potravinového daru a vedeme ji k tomu, aby si výši prostředků, které na potravinách ušetřila, odložila třeba na zaplacení dluhů nebo kroužků pro děti a dalších potřeb.

V poslední době vnímám, že je potřeba se více zaměřit i na cílovou skupin senioři. Potraviny dnes stojí tolik, že když senior zůstane v životě sám, navíc v chalupě a jen s jedním důchodem, ze kterého má platit režii a provoz domácnosti i domu, tak mu na jídlo moc nezbývá. Když mu přispějeme potravinami, ulehčí se mu a zbude mu i na další věci.

Vyjmenovali jsme vaši vlastní práci s náběrem a dodávkou potravin do potravinové banky a o jejich rozdělení potřebným. Veřejnosti jsou asi známější vaše potravinové sbírky…

Ano, sbírka se koná vždycky na jaře a na podzim, probíhá celorepublikově a koordinuje ji Federace potravinových bank, která s řetězci vyjednává podmínky a zajišťuje obchody, které se zapojují. Známé jsou její dva typy: sbírka dobrovolníky a sbírka statická. Při sbírce s dobrovolníky naše banka fyzicky zajišťuje dobrovolníky, kteří si „v zástěře“ stoupnou do obchodu a komunikují se zákazníky a dárcem. Poradí mu při výběru a vysvětlí, kam potraviny půjdou a komu pomohou. Statická sbírka probíhá tak, že v obchodech je vozík s naším označením a lidé přes pokladnu zaplatí určitou sumu. Vnímám, že se hodně v naší společnosti posunul náhled na společenskou odpovědnost. Když lidem i partnerům otevřeně prezentujeme, co děláme, komu pomáháme, kam darovaná potravina jde a jaký má jejich pomoc další související smysl, tak nám svůj dar dají.

Paní předsedkyně, co vám osobně tahle práce dává?

Mě osobně velmi naplňuje. Práce v potravinové bance mi pomohla rozšířit pohled na životní styl lidí v celém Pardubickém kraji. Oblastní charita Nové Hrady, kde jsem ředitelkou už přes 20 let, působí ve 120 obcích. Je to velký záběr, ale přece jen je to určitý vymezený okruh území. Rozvoj potravinové banky mi otevřel obzory do celého kraje. Více se orientuji v tom, v jaké jeho části jsou jaké služby a kde jsou potřební lidé. Dává mi velký smysl propojení s naší charitou, kde máme i denní stacionář a sociálně-terapeutické dílny a naši klienti se učí pracovat s potravinami, které nám daruje potravinová banka. Učí se vařit, opracovává je, servíruje, připravuje svačinu pro ostatní klienty. Tohle propojení mi dává obrovský smysl. A děkuji všem, kteří jsou s námi součinní a pomáhají nám i potřebným.

Autor: Zdenka Hanyšová Celá